Plná moc - slovník pojmů

Plná moc je jednostranný právní úkon, kterým zmocnitel (zastoupený) dává na vědomí třetím osobám, že zmocněnec (zástupce) je oprávněn za něj v určitých věcech jednat. Je třeba ji tedy odlišovat od dohody o plné moci, kterou o konkrétním zastupování uzavírá zmocnitel a zmocněnec, plná moc poté slouží jako její osvědčení, průkaz pro třetí osoby o daném zastoupení. Při zastupování v právních záležitostech (např. řízení před soudem, u správního orgánu či notáře) je zmocněnec označován jako právní zástupce a často jím je advokát, není-li jím obecný zmocněnec. Zvláštní formou plné moci je pak prokura, kterou udílí podnikatel k provozování svého podniku.